Křesťanská odborná veřejnost stojí „rozkročena nad propastí“ mezi dvěma společenstvími; jednou nohou v církvi, druhou na půdě univerzity. Pro ty, jež takto „sedí na dvou židlích“, je tato pozice ne vždy pohodlná a ne vždy ať už jednou, či druhou stranou pochopena. Lidé, úzce spjatí s životem v jedné nebo druhé komunitě, nezřídka pochybují o tom, zda lze tuto obojakou pozici zaujímat bez toho, aniž by musel být učiněn nějaký zásadní ústupek. V církvi se lze setkat s názorem, že oddání se vědě nevyhnutelně vede k odmítnutí nebo minimálně přehodnocení víry. V akademickém světě je zase možné slyšet, že křesťanské zaujetí potlačuje neutrální a otevřený přístup, nezbytný pro každou vědeckou práci. Tato oboustranná nedůvěra jistě dnes již není tak silná jako třeba před třiceti nebo snad ještě patnácti lety. Přesto je diskuse nad rolí křesťanů v univerzitním světe a vědecké praxi jako jistém druhu duchovní disciplíny stále okrajovou.
