„Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“
Co je člověk? Jak si stojí člověk ve své samosvojnosti před Stvořitelem? Nachází se bez nároku na spokojený pozemský život nebo o něj naopak má usilovat? A pokud má, pak jakým způsobem? Slučuje se sebe-láska s láskou k Bohu a bližnímu?
Tyto a další otázky se budeme pokoušet nalézat v kontextu stvoření člověka jako Božího obrazu, jeho pádu a v Kristu vyvýšeného lidství. To vše na motivy Lutherova christologického čtení Žalmu 8. V druhé části se pokusíme popsat konkrétní příklady a situace, ve kterých můžeme rozpoznávat zdravé a nezdravé pojetí sebe-lásky.
„Naše hypotézy o pohybech galaxií reálný pohyb těchto galaxií neovlivní. Naše hypotézy o tom, kdo jsme, nás ovlivní velmi silně.“ (M. Vácha)
Seminář vede
